Legend about the treasure in Radhošť and an orphant
4. 12. 2011
Czech version, sent by teacher Alena Holasová from Ostrava
O pokladu na Radhošti
Horu Radhošť i okolní kopce tvoří křídové pískovce. Za dlouhá tisíciletí co tu hory stojí, vymlela v nich voda mnoho jeskyní a chodeb. Vypráví se, že jsou tam poklady ukryté zbojníky, i takové, které jsou dílem samotné přírody. Jedna z nejznámějších pověstí je o sirotkovi, který takový poklad našel.
Před mnoha léty žili pod Radhoštěm dva bratři, každý v jiné vesnici. Měli tam chaloupky, kousky pole, manželky, děti i práci v lese. Stalo se, že mladší bratr ovdověl a za rok také zemřel. Starší Jan bratrovu chalupu i pole pronajal a chlapce přivedl domů. To se tuze nelíbilo jeho ženě. Muži často předhazovala, že se čtyřmi vlastními dětmi mají starostí víc než dost. Jan se snažil o sirotky pečovat co nejlépe, ale přišly zlé časy. Jak stárnul, zdraví už mu tak nesloužilo a na práci v lese nestačil. Ke všemu přišlo velké sucho, neúroda a hlad.
Žena stále víc a víc naléhala, aby se zbavili alespoň jednoho ze sirotků. Navrhla, ať ho odvede někam hodně daleko, odkud by se už nevrátil. A tak jednoho dne vzal Jan mladšího Michala sebou na Radhošť, že prý budou hledat poklady. Na hoře skutečně sestoupili pod zem. Šli dlouho. Svítili si svíčkami. Strýc vodil chlapce podzemními chodbami, až přišli k žebříku, po kterém slezli do níže položených chodeb. Tekl tam potok, přes který vedla lávka. Přešli na druhou stranu a pokračovali v cestě. U velkého kamene řekl strýc chlapci, aby se zatím najedl. On, že se podívá, kudy by měli jít dál.
Michal dlouho čekal. Bál se, protože mu strýc nenechal světlo. Volal strýce, ale ten se neozýval. Dal se do pláče, Když se vyplakal, napadlo ho, že bude muset sám hledat cestu zpátky. V úplné tmě musel opatrně zkoumat, kam šlape, aby někam nespadl. Spletl si ale cestu. Po chvíli již neslyšel hučení potoka. Pak přišel k místu, kde se strop chodby snižoval. Noha mu uklouzla a on se pevně chytil skály. V rukou mu zůstaly dva úlomky horniny. Strčil je do kapes a opatrně pokračoval dále.
Cesta nyní byla schůdnější. Dostal se k potoku a přebrodil ho, protože nenašel můstek. Potmě nahmatal žebřík, vylezl nahoru a za nedlouho vyšel na denní světlo. Rozhodl se, že k strýci nepůjde, když ho tam nechtějí. Začalo se již stmívat, když došel k opevněnému dvorci. Tam ho pozvali do čeledníku a dali mu talíř polévky i kus chleba. Sáhl pro nůž, aby si ho nakrájel a nahmatal ty dva podivné kameny. Na světle od ohniště se krásně leskly. Když to uviděl komorní, který právě vešel, odvedl Michala k pánovi. Ten hned poznal, že jde o zlato. Chlapec musel všechno vyprávět, a když skončil, řekl mu pán, že může zůstat na hradě.
Majitel dvorce byl vdovec a před časem mu zemřel stejně starý syn. Přijal Michala za vlastního, dal mu vzdělání a za ty dva kusy zlata nakoupil pro něj pozemky. Když po létech umíral, odkázal mu celý majetek a nabádal ho, aby zůstal hodný, spravedlivý a s chudými měl slitování. Michal tato přání po jeho smrti poctivě dodržoval.
Jednou, když stál na nádvoří, přišel žebrák a prosil o almužnu. Michal hned poznal, že je to strýc Jan. Pozval ho do komnaty, dal mu najíst a napít, ale neprozradil, kdo je. Z almary vytáhl svůj starý nůž a podal jej starci, aby si mohl nakrájet do polévky chleba. Jan strnul. Krve by se na něm nedořezal. Byl to nůž, který dal kdysi malému Michalovi. Když se trochu vzpamatoval, začal se naléhavě vyptávat, jak pán k noži přišel. Michal se nechal poznat, vzal strýce do náručí a ujistil ho, že mu již dávno vše odpustil.
Jan pak vyprávěl, jak mu zemřely děti i žena. Zůstal jen jeden syn a také Michalův bratr. Oba odešli do světa a již se nevrátili. O pole a chalupu přišel a tak mu nezbylo než jít na stará kolena žebrat. Michal nechal strýce u sebe. Vyhledal ve světě i svého vlastního bratra a také ho vzal k sobě. Hospodaření se jim dařilo a tak byli všichni tři spokojeně živi.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
